Umět se ozvat a nebát se velkých zvířat se vyplácí. Alespoň z toho dlouhodobého hlediska. Přesvědčuji se o tom desítku let.
Zde jsou příklady, proč to tak je:
1. Ostříháme ji! - rok 2003
Na Nově jsem se vyskytla v době, kdy ještě vládl Vladimír Železný. Pak byl odejit a přišla paní Šmuclerová. Byla rázná, věděla co chce, ale také neměla ráda, když jí někdo řekl NE. Dovolila jsem si to. Na poradě, kde mě chtěli dát do role hlavní moderátorky Snídaně, padla podmínka, že mě musí ostříhat. S tím jsem nesouhlasila a hned mi bylo naznačeno, že mi to také nemusí přiklepnout. No a? Já se prostě ostříhat nenechám. A tak jsem dostala padáka. Dál jsme se ale obě vídaly na poradách, protože vysílání byla jen "brigáda". Nově jsem se totiž starala od začátku o internetový obsah. Za půl roku byla odejita paní Šmuclerová a mě si zase zavolali do Snídaně zpět. Následovalo docela dlouhé období, kdy mi nikdo do délky vlasů už nekecal.
2. My tě zničíme! - r. 2004
Byla jsem oslovena známými z telekomunikací, zda bych jim pomohla v jednom novém projektu zahraničních investorů z Telenoru. Týkal se mobilních aplikací a byla kvůli němu založena společnost Digitania. Vše fungovalo spolehlivě, ale najednou začali být všichni propouštěni a jen pár nás zůstalo - respektivě ti, co pro ně dělali z domova. Když nebyla proplacena jedna faktura, zbystřila jsem a pídila se, proč tomu tak je. Když druhá, začala jsem jednat. Bylo mi oznámeno, že jestli to začnu řešit, zničí mě. Mezitím se mi přiznali i jiní kolegové, že jsou na tom podobně. Tak jsem to předala právníkům, soud vyhrála a výsledkem je, že společnost spadla do konkursu...
3. Jsou to ovce a budou makat! - r. 2004
Po paní Šmuclerové přišel do vedení pan Dvořák (nyní vede ČT). Ten byl v pohodě, dokázal s lidmi mluvit. Pak ale nastoupil pan Sarbu z Rumunska. Všichni věděli, že to půjde do kopru. Postupně vyhazoval šéfy - zcela bezdůvodně. A místo nich jsme tam postupně zaskakovali na poradách nejvyšších my, co jsme tam aspoň trochu věděli, která bije. Za sekci internetu jsem tam docházela každé pondělí. Byla nuda poslouchat ty nesmysly a vyvracet je, protože neměly hlavu ani patu. Věděli to i ostatní, ale nemohli s tím nic dělat. On chodil na poradu v maskáčích, já také, ostatní v sáčku. Možná právě proto, že jsem to nějak moc neřešila, mě tam trpěl, i když jsem odporovala. Ale když pak jednoho dne prohlásil o zaměstnancích, že jsou to ovce, nevydržela jsem to. Odešla jsem sama a velmi rychle. A jak dopadl Sarbu? Nasekal další průšvihy a byl ve vězení.
4. Končíme okamžitě spolupráci! - r. 2016
A nyní jsem narazila na problém u jednoho (nyní už bývalého) dodavatele. Ten neustál, že na jeho ošklivé jednání neklopím uši a hned ukončil spolupráci. Což mě zas tak moc netrápí, ale otázkou je, co s panem Kovářem a firmou Essens bude dál, když osud to u těch předchozích zařídil jaksi po svém? :)
